Málo známé SD2IEC

SD2IEC a jeho předchůdci MMC2IEC a µIEC už nám slouží téměř 15 let. Většinou je SD2IEC srovnáváno se standardní mechanikou 1541 a na webu jsou tuny popisů základních funkcí, jeden z nejlepších např. How to use SD2IEC: a quick command reference. SD2IEC však toho umí mnohem více.

• podpora FAT12/FAT16/FAT32, SDHC
• práce s podadresáři a dlouhými názvy souborů
• práce s partitions a přístup k sektorům SD karty
• kompatibilita s populárními fastloadery a cartridgemi (Jiffy, Final Cartridge 3, SJLOAD, GEOS)
• podpora formátů dalších CBM mechanik v podobě emulátorových image-souborů D64/D71/D81 a taky P00, S00 atp.

Firmware SD2IEC má implementovány funkce DOSu z drajvu 1571, k tomu přibral dobré návyky od drajvů 1581 a CMD FD-2000. SD2IEC se proto chová jako standardní IEC zařízení, jemuž můžeme posílat příkazy. Dále uváděnými „příkazy“ v kurzívě se tedy rozumí tvar :

OPEN 15,8,15: PRINT#15,”příkaz”: CLOSE 15

Hlavně od CMD FD-2000 se SD2IEC naučilo mnoho: práci s adresáři ($=D, CD//jméno, CD/jméno1/jméno2, CD<- (šipkavlevo), MD, RD), skrytými soubory ($=H) a časovými údaji ($=T). Klasické příkazy (kopírování, mazání, přejmenovávání) jsou rozšířeny o CMD syntax. Kupř. kopírovací příkaz najednou zvládne neomezené množství souborů na různých partitions: C[partition][path]:targetname=[[partition][path]:]sourcename[,[[part.][path]:]sourcename…]. Při zadávání příkazů jsme vlastně jen omezeni přípustnou velikostí příkazové řádky v Basicu (cca. 120 znaků). Kdo máte návyk na 1581, můžete nadále používat $=B a hvězdičkovou konvenci pomocí příkazu X*+ přepnout na styl DOSu 1581.

SD kartu rozdělenou na více oddílů (partitions) zmapujeme příkazem $=P. Zvláštní partition je malinký disk ve vnitřní paměti SD2IEC o velikosti několika KB, na který lze uložit až 8 souborů. Na rozdíl od čísel ostatních partition (1-9) se pro něj používá znak „!“. Naformátujeme jej příkazem N!:0,0 (název disku a ID jsou ignorovány). Jedná se o ideální místo pro utility typu CBM FileBrowseru, ten do něj nakopírujeme příkazem C!:FB=FB. Direktorář vypíšeme pomocí $!. Vedle partitions umí ještě SD2IEC pracovat se dvěma SD kartami současně, tedy režim master a slave. Bohužel u žádného z výrobců v současné době (jaro 2019) zatím nenajdeme SD2IEC se dvěma SD sloty.

SD2IEC pracuje se soubory uloženými v systému FAT a perfektně tak propojuje moderní PC i starý CBM svět. V direktoráři SD karty jsou běžné fajly vypisovány jako PRG soubory, ať už jsou označené různou příponou nebo bez ní. Pro jiné typy souborů bývá SD2IEC defaultně nastaveno do režimu zvláštních souborů, v nichž jsou před vlastními daty připojeny formátové („emulační“) hlavičky. Např. soubor SEQ je uchováván v souboru S00 a z PC emulátorů nejspíše znáte formát P00 pro uchovávání PRG souborů.

Doporučuju ten defaultně nastavený „zapouzdřený“ styl práce se soubory opustit. Pokud chceme na SD kartu klasicky ukládat normální raw data nebo sekvenční datové a textové soubory, použijme diskový příkaz X. Ve tvaru Xčíslo umožňuje nastavit 5 variant práce se soubory a nebýt závislý na emulátorových formátech.

Užitečný je příkaz XE3, které zakáže vytváření souborů s hlavičkami typu x00 a místo toho pracuje s klasickými příponami souborů SEQ, USR a REL. V tomto režimu SD2IEC ke komodoristickému, uživatelem zadávanénému, až 16znakovému názvu souboru ještě přidává koncovku dle typu souboru (např. .SEQ). Koncovou příponu používá SD2IEC jen pro sebe u rozlišení typu souboru a systém s programy se o ní vlastně jinak nedozví. Příklad: na SD kartě uložené soubory info.doc.SEQ, readme.txt.SEQ vidíme ve filebrowseru jako info.doc, readme.txt.

Provedená nastavení trvale uložíme do paměti EEPROM příkazem XW. Pokud by jste experimentovali příliš a nebyli si jisti, co a jak jste přenastavili, uvedete SD2IEC do původního nastavení, když při resetu zařízení podržíte tlačítko disk change (forward).

Zvláštní režim nabízí SD2IEC pro disketové image soubory s příponami D64, D71, D81. Otevírají se podobně jako adresář a fungují v nich příkazy známé z drajvů 1541 a 1571 (vč. formátování, validace atp.). Taky při práci s D?? soubory platí, že oproti klasické 1541 je SD2IEC i bez jakýchkoliv cartridgí a fastloaderů rychlejší, cca 1,6x. Téměř každou hru dnes seženeme v nějaké cracknuté verzi na D64, kterou naše SD2IEC přečte.

Na speciální trikové loadery u mnoha dem a u originálního chráněného softwéru však s SD2IEC zapomeňte. Firmware SD2IEC totiž umí obsloužit jen vybraná nejpopulárnější nahrávací schemata. SD2IEC není a nebude hardwérový emulátor, nemá elektroniku kompatibilní se starými drajvy a je dost pracné ji postupně učit detekovat jednotlivé nahrávací rutiny, kterých coderské a hackerské skupiny dodnes používají snad stovky druhů.

V souhrnu lze říci, že SD2IEC je skvělé úložné, archivační i herní zařízení. Jedná se bezesporu o nejmodernější „disketovku“, s níž lze každodenně, i po téměř 40 letech od vzniku C64 používat náš osmibit seriózně. S SD2IEC malé komodory stále drží dech s moderní technikou, používání SD2IEC jen pro práci s emulačními formáty je podle mého názoru naopak velkou degradací schopností této periferie.

Výhodou SD2IEC je snadná výměna dat nejen mezi CBM stroji, ale i spoustou ostatních systémů, v zásadě bez jakékoliv konverze. Kromě plynulé komunikace s PC světem můžete přímo na komouškovi pitvat fajly z různých nepřátelských platforem (např. ESXDOS pro Div-IDE/MMC/SD) a snadněji studovat data cizích počítačových kmenů, např. ty primitivní a křiklavé jemnozrnné ZX-screeny s přesvícenými barvami. ;-)

Pokud chcete vědět víc, zkuste pár tipů a utilit pro basic nebo poupravené zrychlené kernaly šité přímo na míru SD2IEC. Hutnou dokumentaci naleznete na https://www.sd2iec.de

Rozhodnete-li se SD2IEC pořídit, doporučuji poohlédnout se po nejnovějším modelu se srdcem ATMEGA1284P, systémem upgradovatelným z SD karty a extra úložným místem (partition) v paměti EEPROM. Ne každý výrobce verzi přiznává. Už nějakou dobu se mluví o tom, že ATMEGA664 používaná ve starších SD2IEC nebude kapacitou pro nový firmware stačit. Hledejte např. u následujících prodejců na ebayi: dwightspeadlehacker (UK), despegatop (ES) a stmlord (GR). Anglickému lidovému provedení podle mého příliš neodpovídá cena, jeho plusem je určitě skvělé zázemí (TFW8b.com). U baskického kolegy Urka (despegatop) si můžete vybírat z různých kombinací v profi provedeních – např. verze s napájením z user portu (a s tlačítkem reset) či z cassette portu, verze na kabel i nasouvací přímo na desku počítače, verze s LCD displejem. Urko taky dodává verzi s vyvedeným serial konektorem pro připojení dalšího drajvu a provozování dvou SD2IEC současně. Last but not least: řecký výrobek má krabičku tištěnou na běžné 3D tiskárně a hraje na city, neboť je zmenšenou napodobeninou staré dobré 1541-II.

V poslední době vývoj SD2IEC malinko ustrnul. Ale co asi chtít více od drajvu, na němž fungují nejmodernější programy pro 1571, 1581 i CMD zařízení a s nímž můžeme snadno, bez jakéhokoliv rozšíření paměti, načítat a prohlížet až 16 MB soubory, aniž byste si zavařili disketovou mechaniku. Nástupcem SD2IEC se může stát PI1541. Tahle mašinka dokáže pracovat nejen v SD2IEC módu, ale po připojení konkrétního D64 souboru se stává HW emulátorem - věrnou kopií klasické mechaniky 1541. O slibném PI1541 bude určitě pojednáno v některém budoucím článku.