PMI-80
Stalo se jednou na jedné akci jménem Schlimeisch 2013, kterou pořádá poslední hrstka Commodore 64 příznivců ve Fryštáku, že nás navštívil člověk.
Což o to. Sem tam nás nějaký člověk odjinud navštíví, ale tentokrát nás navštívil člověk jménem Jiří.
Na Jiřím by nebylo nic moc zvláštního až na to, kdyby nemél určitou náklonost k Atari. Tomu rozumíme. Každý dělá chyby.
Tak či tak, Jirka zůstal naší akci věrný a za rok se vyskytl znova. Tentokrát již pro nás měl překvapení v podobě velmi malého hliníkového kufříku.
Že se jedná o velmi sotosfikovanou počítačovou skříň, to v tu chvíli nevěděl nikdo .. teda nikdo, až na Jiřího ...
Po otevření tohoto kufříku jsem zjistil, že se jedná o skvěle vyhotovený obal pro mikropočítač PMI-80. A jelikož zobrazovací jednotka je
devítisegmentový monochromatický "nevímjaktonazvat" monitor ( čtete správně, devítimístný ), jedná se vlastně z mého pohledu o notebook.
PMI-80 je počítač založen na osmibitovém procesoru řady 8080A, což sice není kompatibilní stroj s našimi osmibity, ale přesto je to funkční počítač.
Procesor jede někde na 1.11 Mhz (C64 na cca 0.985 Mhz), Pamět počítače o velikost 1KB není zrovna z největších, zvláště pro ty později narozené. ( myšleno po roce 1985)
Pro uchování a nahrání programu slouží magnetofon připojený přes petikolík. Data do počítače zadáváte pomocí jednoduché numerické klávesnice
( převzato z kalkulačky ) s celkovým počtem 25 kusů kláves.Specialitou je použitý a nutný napájecí zdroj. Ten totiž musí produkovat tři druhy napětí a to : -5V, +5V a 12V.
Provedení v hliníkovém kufříku je provedeno velmi precizně, na spodní straně jsou akumulátory pro práci v terénu ( zde značka SANYO ) a celá deska je na výklopném patentu, kde majitel získal odkládací prostor
na všelijaké kabely, redukce a podobnou havěť.
To, že na tomto stroji jde programovat ... to jsem netušil. Jde to. Text zadáváte v HEXa kódech přes numerickou klávesnici, překlad probíhá okamžitě a i přes lehce netradiční a zcela uživatelsky
nepříjemný pocit jde naprogramovat i hra.
Hrál jsem ji ..
A nutno podotknout, že byla hratelná. Raketka usazená v levé části prvního "znaku", tři pozice .. nahoře, střed a dole .. vyhýbající se meteoritickému roji.
Pokud vám byla dána do vínku alespoň základní fantazie, mohli jste si tuhle vesmírnou pařbu užít na maximální efekty.
Zde přidávám autentické vzpomínky a zápisky PMI-80 mága, Jiřího ... Jiří, máš slovo ...
Tak tady jsou nějaké ty texty k "projektům", které jsem na tom šíleném stroji realizoval.
Prvním vůbec byl "PC-loader". Ten zabírá 188 bajtů. Byl to můj první projekt na tom počítači (po více než čtvrtstoletí) a
musel jsem ho celý skutečně klápat a ladit přímo na PMI na té jeho děsivé klávesničce, kde klávesa buďto nesepne, nebo sepne několikrát ;-)
Zabralo to hodně času - tímto způsobem práce. Hotové dílko tedy pracuje s asynchronní sériovou linkou rychlostí 9600 baudů (8bit/1stop bit/bez parity)
a pokud jde o potřebný HW, chce to jen USB->UART TTL/5V převodník (na Ebay za cca. 30,- Kč) a tento se přímo připojí na konektor PMIčka.
Pak se na PMI spustí ten "loader" a z terminálu na PC se pošle Intel-HEX datový balík. Během pár sekund jsou data v PMI-80. Zde upozorním,
že RAM tohoto stroje je 1024 bajtů, takže i kdyby byla přenosová rychlost nižší, stejně by byl přenos celého objemu RAM dost rychlý :-)
Další projekt byla ona hra, kterou jsem ti ukazoval ( ano, ona výše zmiňovaná vesmírná řežba), a kde jsi nahrál hned napoprvé téměř "přetečení" :-) ( umřel jsem ze slušnosti při skóre 96)
Jirka Koutný ji nazval Cosmos. Tomu jsem ji, logicky, poslal po vytvoření jako prvnímu. A tak jsem až následně ten název zakomponoval i do samotné hry. Ta hra zabírá 349 bajtů.
Její psaní bylo už o něčem jiném - už jsem měl svůj loader a všechno jsem klápal na PC (tedy na Macu) a na PMI posílal. Technickou zajímavostí
u ní je to, že jsem si nevěděl rady s generováním náhodných čísel pro tvorbu překážek a tak se překážky negenerují náhodně, ale v podstatě se
prolétá Monitor (tedy ROM) toho počítače :-)
Dalším projektem byl "mini-assembler" - tedy takový interaktivní překladač z assembleru do strojového kódu. Projekt začal jako pokus o připojení PS/2 klávesnice.
Jedním z důležitých aspektů tohoto "projektu" bylo připojení té klávesnice pokud možno bez nějakého podpůrného HW - prostě napřímo. To se vcelku podařilo, i
když se musí použít jedna ošetřující dioda. Když jsem tohle rozchodil, tak mi přišlo samotné psaní na klávesnici na PMI sice prima, ale takové samoúčelné
(komické v souvislosti s osmibitovým počítačem v dnešní době :-) a tak mne napadlo, že k tomu zkusím napsat ještě ten mini-assembler … ideově po vzoru toho,
který napsal velký Woz na Apple II.
Tady už nastal problém s pamětí. PMI má samo o sobě 1kB RAM a 1kB ROM (s Monitorem) s možností osadit ještě dalším 1kB uživatelské EPROM.
Do té uživatelské Eprom jsem si už předtím nacpal ten loader (pochopitelně) a pak ovladač klávesnice, který zabíral téměř přesně 0,5kB
(přeci jen - namapovat přes 100 kláves, napsat logiku komunikace, ...). Pro assembler tedy v ROM (přesněji uživatelské Eprom)
zbývalo něco přes 300 bajtů - což uznáte, že není mnoho. Zejména pak, když jen instrukcí má i8080 celkem 240.
Nicméně jsem nakonec i onen mini-assembler napsal a je fakt funkční. Zabírá ovšem jak zbývající kus oné Eprom, tak i dalších asi 350 bajtů z RAM.
Celkem tedy asi 1.3kB pro ovladač PS/2 klávesnice i s mini-assemblerem. Myslím, že to je docela dobrý výkon :-) (je! poznámka PCH)
Zvažoval jsem, že bych udělal alternativní ROM, kde by byl místo fabrického Monitoru můj mini-assembler s přidanou funkcionalitou prohlížení
paměti a využil bych tedy celkem 2kB ROM (původní ROM i uživatelská Eprom) a celá RAM by zůstala volná. K tomu ale zatím nedošlo (a pochybuju, že dojde).
Posledním počinem na tomhle masochistickém stroji byl ovladač "tiskárny" BT-100. Nevím, jestli se tento "splašený hřebík" používal i u
Commodore - u Atari rozhodně ano. A protože jsem tu úchylnou tiskárnu dřív u svého Atari měl, musel jsem si ji pořídit i na stará kolena -
a když už jsem ji doma měl, tak jsem si řekl, že je to stejně na kost ohlodaná záležitost, jako PMIčko a tedy, že by bylo úplně ideální ty dvě mašiny spojit.
A opět pokud možno napřímo, bez dalšího HW mezi nimi. Inu - povedlo se. Zabírá to 322 bajtů a vytiskne to na jednu A4 celý Monitor z ROM - v hexa kódech.
Pokud jste počítačově masochistického ražení, více se o tomto počítači dočtete, a některé data jsem zde čerpal, na stránkách věnovaných tomuto zařízení
zde
Děkuji Jiřímu za perfektní popis něčeho, co pro mnoho dnešních lidí je absolutně
šílené ...
nepředstavitelné ...
nepochopitelné ...
nenaprogramovatelné ...
nelogické ...
Ale krásné ...
