Exile

Na začátku hry jsi svědkem Triaxova útěku s "destinátorem", zdrojem podpory života na tvé lodi. Kvůli tomu je Perseus na oběžné dráze planety Phoebus. Podle člena posádky je planeta tvořena rozsáhlou sítí jeskyní obývanou smrtelně jedovatým hmyzem, podivnými příšerami a nepřátelskými zabijáckými roboty. Povídá se, že Triax má v tajné laboratoři hluboko uvnitř komplexu líheň červů s kterou plánuje vyprodukovat armádu červů k zamoření vesmíru. Tvůj úkol je získat zpět destinátor, zničit líheň a najít zbytek posádky.

Takto začíná návod na hru Exile, scifi adventuru malého kosmonauta na cizí planetě. Hra vznikla v počítačovém dávnověku, v roce 1991. Důvod, proč o ní píši tento článek, je ten, že mnozí z vás si ji mohli zahrát, ale málokdo dohrát. Všechny existující cracky, vzniklé nedlouho po vydání hry, jsou totiž nefunkční. Přesněji řečeno nedodělané. Autoři na dobu vzniku pořídili hře poměrně pokročilou techniku ochrany proti kopírování. Kromě standardního "nekopírovatelného" řetězce bytů na disketě, který se kontroluje při nahrávání, obsahovala hra také ingame protection. Ve hře (nelegální kopii) náhodně mizely předměty (jejichž sbírání a používání je podstatou hry) a jelikož málokterý cracker hry, které „upravoval“, sám i hrál a v této poměrně rozsáhlé hře se ochrana projeví až za nějakou chvíli, mohli tuto hru dokončit pouze majitelé originálek.

I já jsem tuto hru před asi 10ti lety hrál ze špatného cracku, tehdy jsem ovšem považoval mizení předmětů za bug a tak to zkoušel znovu a znovu a věřil ve štěstí, že se jednou bug neobjeví. Marně, pokud máte hodně štěstí, dostanete se zhruba někam za polovinu. Nakonec jsem byl nucen tuto hru odložit s lítostí, protože mě poměrně dost bavila. ( Mimochodem, ten moment, za který se nebylo možné nikdy dostat, bylo vyražení dveří výbuchem v „rune cave“, poblíž fialového klíče).

Jednou jsem narazil na stránku s návody na C64 hry, kde na Exile je návod. To bylo trochu překvapující, když veškeré známé cracky jsou nedohratelné. Poptal jsem se na CSDB a ozval se mi autor toho návodu. Vlastní originálku Exile a vytvořil z ní disk image v .G64. Tento formát pracující s 5,25" disketami není možné (pokud je mi známo) používat s normálními disketovkami C64 (1541/71), snad je možné ho vytvořit na 5,25“ jednotce na PC nebo Amize. Jeho výhoda je, že originálky v něm zkopírované stále obsahují nepoškozenou ochranu proti kopírování. Takovouto disk image můžete připojit do Winvice a ochrana proti kopírování je stále nepoškozena. Takže je tímto způsobem Exile možno dohrát.

Hru můžete stáhnout zde (link na hru)
Návod s mapou (anglicky) zde (link na návod)

Pokud hru začnete hrát, budete ovládat postavičku kosmonauta, který umí chodit, létat i se plížit. Nalézá se na povrchu cizí planety a prvním jeho úkolem je proniknout do podzemního komplexu. Ten je poměrně rozsáhlý (hra je jednofilová!), nalézá se v něm spoustu podivných tvorů (živých i mechanických), několik přátelských, pár neutrálních, ale většina nepřátelských. Také obsahuje spoustu dveří a přepínačů, různé zbraně a klíče a další věci. Váš hrdina bude muset vyřešit různé úkoly, např. hašení ohně lahví vody, aby se dostal k předmětům, důmyslně používat teleporty za stejným účelem, klíčem otvírat různé dveře, vyhýbat se větrům v tunelech a v závěrečné fázi chytat trus netopýrů, otvírat dveře výbuchem radioaktivních kamenů nebo střílet z kanónu. Při celém tom dobrodružství hlavní hrdina může používat teleport – někde si uložíte pozici a v případě nutnosti se na ní teleportujete. Kosmonaut také nemůže umřít, pokud mu dojde energie, je teleportován na poslední uloženou pozici. To má ovšem občas za následek, že někde zůstane předmět, pro který už není možné se vrátit (např. když pomocí těžkého balvanu projdete větrným tunelem a po zásahu se teleportujete zpět na jeho začátek – bez balvanu). Hra je charakteristická vlastností, kterou trefně vyjádřil jeden amigista v recenzi na Amiga verzi této hry:

Prostředí planety je plné neustálých dějových zvratů, chvilku si myslíte, že už vám k získání další karty chybí už jenom malý krůček, ale vzápětí zjistíte, že na to musíte úplně jinak. Zajímavé na Exilovém adventuraření je, že celou hru máte pocit, že jste to, co jste udělali, udělali nějakým podfukem a s notnou dávkou štěstí, ale posléze zjistíte, že jste to tak udělali správně a že jinak to prostě nejde.

Hra vyšla na více platformách, má dokonce svojí stránku na Wikipedii a pro určitý okruh fanoušků se stala natolik kultovní, že stvořili její preview pro Windows. Verze na C64 je dobře hratelná („menu“ kosmonauta se lépe ovládá na klávesnici, než joystickem), její technické zpracování také patří mezi velmi dobré - rozsah jeskyní je na jednofile opravdu obrovský, detaily jako poryvy větru, potvůrky které vás následují a snaží se s vámi spolupracovat, různorodé úkoly nebo celkově poměrně akční nádech hry (neustále střílíte po nepřátelích nebo po předmětech, kterými chcete pohnout) dělají z Exile dobře hratelnou záležitost, která je poměrně dlouhá a přitom ne až tak extra těžká. Já si díky výše zmíněné kopii originálky mohl po letech odškrtnout další ze seznamu starých zákysů.

Závěrem bych ještě poznamenal, že jsem přemýšlel nad tím hru znovu a tentokrát pořádně cracknout. Ale po zevrubném ohledání bylo jasné, že to bude pěkně tvrdý oříšek vyžadující rozsáhlý diassembling. S nějakou metodou „pustit z originálky, uložit celou paměť, najít správnou start adresu a zapackovat“ tady neuspěju. Takto byly vytvořeny již existující cracky. A s výhledem, že by to ocenili (tzn. hráli a dohráli na real C64) lidi, jejichž počet by šel spočítat na prstech jedné ruky, tomu to úsilí a čas obětovat nehodlám.

LHS / Padua