Recenze - Navigátor

12 Assembler
41 Encyklopedie
30 Hardware
16 Hra
12 Párty
7 Programování
12 Sofware

HRA

Dentiera
Herní styl Collect'em Up
Multiplayer Bez multiplayeru
Rok vydání 9994
Programátor Volker Wiewer
Grafik (Unknown)

INTRO

Breakpoint 2004

9.-12. dubna 2004
Bingen am Rhein

Byl jsem donucen, abych napsal report z Breakpointu pro všechny, co měli jiné priority než jet na největší a nejlepší počítačovou scene party v Evropě. Předem dodávám, že nemám valné mínění o svých novinářských schopnostech a tak se omlouvám za případnou nízkou úroveň. Také jsme tam ani já, ani Visáč, neměli foťák, takže jsem pořídil pouze pár fotek na mobil, ale myslím, že na internetu se dá z této akce spousta fotek najít.

Po několika nadějných i beznadějných pokusech zlákat nějaké lidi pro cestu autem na Breakpoint jsme se sami dva, já a Visáč, sešli v pátek ráno v Praze a vyrazili směr Frankfurt. Měl jsem z cesty trochu obavy, ještě nikdy jsem nebyl autem v Německu, ale tyto obavy se ukázaly jako neopodstatněné. Cesta dlouhá cca 600 km probíhala úplně bez problémů a paradoxně jediná komplikace byla až při sjezdu z dálnice na Bingen, když jsme trochu bloudili hledajíc partyplace. Naštěstí pořadatelé mysleli úplně na všechno a tak jsme po chvíli narazili na ceduli se šipkou Breakpoint a tím se i tento drobný problém vyřešil.
Na místo jsme dorazili krátce po čtvrté odpolední, lidí už tam bylo docela dost. Nějaké volné místo se ale ještě najít dalo, tak jsme jedno zabrali a rozložili náš C64 (kdo byl na Foreveru, ví co obnáší v případě Visáče slovo "rozložit"), pak jsme si zabrali i místo na spaní. Poté jsme šli pozdravit Exila, který seděl asi o dva stoly vpředu od našeho stanoviště. Říkal že tam drží místo pro nějaké commodoristy a ať se tam přesunem. Takže jsme náš C64 pěkně složili a přesunuli o kus blíže plátnu. Celý páteční večer byl víceméně ve znamení příjezdů (jak to bývá), takže zatím neběžel žádný program, kromě uvítání. Pozdravili jsme několik známých tváří (Bert, Franky, Unlock, Enno...), vypili první alkoholické nápoje a poklábosili o kódování.
Po prvním dnu nastala první noc. A už z loňska víme, že noci na Breakpointu jsou kruté... Jako prozíravý nápad se ukázal zabrat si místo na spaní hned po příjezdu, dokud bylo ještě nějaké slušné. Celá party je totiž v opuštěné vojenské základně, pro partyplace jsou vyčleněny dva hangáry, větší pro party a menší pro spaní a každý z nich je "vytápěn" dvěmi klimatizačními jednotkami (a ty mají ještě nějaký program, nejspíš časový, aby neběžely pořád naplno - asi aby se nepřetížily). V obou hangárech je betonová podlaha, takže v tom spacím hangáru bylo na podlaze položeno něco jako velké dřevěné palety, na kterých se spalo. Nejspíš jich ale pořadatelé nesehnali dostatečný počet a tyto palety pokrývaly cca jen 2/3 podlahy. Tudíž na opozdilce čekalo nocování na betonové podlaze. V obou hangárech je vypnutá původní elektroinstalace, což jsem zjistil, když jsem si chtěl na noc zapnout topení do zásuvky. Při bližším ohledání jsem tuto instalaci shledal v dezolátním stavu (samotný partyplace je napájen přípojkou asi z trafačky, na níž je řada stavebních rozvaděčů, z nichž jsou napájeny zásuvky na stolech). Krom hangárů je na partyplace i dvojce stánků s občerstvením a nezbytné ohniště (do kterého občas někdo přiloží víc než je zdrávo a pak z toho jsou několikametrové plameny).

Sobotní ráno bylo ještě celkem pohodové, ty nejhorší noci měly teprve přijít, compa se rozbíhaly až po poledni, málokdo byl v tento čas na štíru s hygienou. Akorát Bronix (největší a nejodolnější opilec na scéně, který se stal legendou už na minulém prvním ročníku) v tento čas postrádal svůj mobil, který ztratil v noci při tančení u ohně. Po ranních očistných rituálech jsme dopoledne společně s Exilem a ještě jedním holanďanem z Amigy jeli na nákup a do bankomatu. Po poledni se konečně rozběhl nekonečný kolotoč comp, který pouze na chvilku zbrzdila přítomnost viru na LANce; začlo se tracked music a chvíli potom následovala 4k intra. Tato soutěž mě enormně zajímala, protože jsem tam měl své želízko v ohni. Na C64 bylo celkem 5 inter, nejlepší bylo tradičně od Krilla, moje skončilo třetí. Mezi nás se vklínili Dekadence se svým 4k intrem. Jsem přesvědčen, že moje bylo lepší (že mělo na druhé místo), ale ovlivnily to dva faktory. Moje dots 3D mapa nebyla na projektoru vůbec vidět (tento problém nepostihl jenom mě, jak jsem později viděl) a i závěrečný červený dycp scroller byl málo čitelný. Dekadence jsou navíc experti na to dělat průměrné efekty, aby vypadaly jako
složité. Jakkoli si vždy říkám, že každý, kdo dnes dělá na C64 je super, tento fakt moje přesvědčení trochu nahlodává. Dělat efekty, co jiní (např. Oxyron, Reflex, Plush atd.) dělali v hires/multi, v charech a myslet si (a okatě to dávat najevo), že jsme stejně dobří jako oni, je už na můj vkus trochu moc. Ale chuj s nima. Soutěže dále pokračovaly smrští hudeb a grafiky prokládané nějakými intry a při hlasování jsem se v tom nějak ztratil. Také během odpoledne k nám přivedl Exile představit nějakého týpka. Ten dotyčný byl Puterman (ex Civitas, nyní Fairlight) a v tu chvíli jsem velmi zalitoval, že nepřijel Sad. Samozřejmě že se Puterman hned na něj ptal a taky na to, kdy bude Monastery. V obojím jsem mu nemohl říct mnoho pozitivního. Pak mi říkal, že jsem progresivní koder a že se zlepšuju s každým releasem, a že některé moje výtvory se mu líbí, jiné zase že nenávidí. Já jsem mu můj názor na něj zatajil... Pak pochválil moje 4k intro a vyslovil sentenci o třetím místě. V tom se nemýlil a já to věděl, ale naše názory na tuto problematiku se rozcházely (hlavně díky tomu, že vychvaloval Dekadence). Tak jsem mu dal panáka a rozloučili jsme se. Visáč poté prohodil několik řečnických otázek o jeho názorech a produktech, které jsem mu hbitě zodpověděl tím, že mu Sad jednou přislíbil při nějakém případném osobním setkání rozbití úst. Další známá postavička, co jsem potkal byl VIP. Trochu jsme pokecali a on nám ukazoval vinylovou desku, kde byla jeho coververze skladby od Beastia Boys, vítězný příspěvek soutěže vyhlášené samotnou kapelou. Sobota se pomalu přehoupla do večera a jeho úvod obstaralo compo animation&video. Z této soutěže na mě udělal největší dojem hned první příspěvek - téměř profesionálně udělaný videoklip na původní písničku také vysoké úrovně. Také to pak vyhrálo. Morálním vítězem byl ovšem Bronix, který přímo na pódiu předvedl Michaela Jacksona (později říkal, že mu pořadatelé dali podmínku, aby byl při vystupování střízlivý...). Potom se konala presentace výrobků hlavního sponzora party, firmy ATI. Jakkoli uznávám, že je tento sponzor pro Breakpoint důležitý, s touto presentací udělali přehmat. Byla hlavně určená pro nějaké laiky (ne Lajky), případně pro grafiky a designéry, kteří o programování nemají potuchy a představovala jejich grafickou kartu a na ní šité grafické studio. Na pódiu stála nějaká jásavá dobře vypadající čůza a ukazovala nám jak se v tom studiu u předpočítaných vectorů mění barvy, síla lesku a jiné základní operace. Také jí většina lidí hlasitě fuckovala (trvalo to asi hodinu), zejména Amigisti, protože to studio nápadně připomínalo Real-3D. Pokud jsem měl nějaké tendence jí sledovat, poté co se slovy "náš program zvládá realtime rendering" pustila mpeg v Mediaplayeru jsem svůj zrak odvrátil k Visáčovi a problematice 2D vectorů na C64; odpovědi jsme hledali na dně Absinthu. Jako další bylo na pořadu předávání cen serveru SCENE.ORG, což šlo totálně mimo mě. Při pouštění vítězných příspěvků nastaly nějaké technické problémy a vzniklou pauzu pohotově vyplnil jeden kašpárek, co poklepáváním na svojí holou hlavu z otevřených úst vydával zvuky. Pořadatelé se dokonce na jeho hlavu pokusili zahrát znělku Breakpointu. Následovalo 96k game compo. Letos jsme byli ušetřeni her typu "tlačení hoven" apod., hry byly vesměs pěkné, bohužel žádná na C64 (pokud se pamatuju; vítězná hra byla doomovka na PC, která ke svému běhu vyžaduje 512 ramku!). Po hrách následovalo C64 democompo, které mělo o poznání vyšší úroveň jak loni. Bylo tam víc příspěvků a byly kvalitnější. Ze známých jmen tam byly Crest (ubohé, spíš nedodělané demo o dvou částech), Camelot (návrat legendy v plné síle, ovšem vykrádající sama sebe), Dreams (docela slušné demo, jen úděsné předěly), Smash Design (nudné komixové demo, na jehož konci jsme se dozvěděli, že je to intro Turricana3). Po demech C64 jsem usoudil, že je nejvyšší čas jít spát (bylo asi po 2h ráno) a tak jsme šli, za stejných podmínek jako noc minulou - tedy spal jsem ve dvojích kalhotách a třech mikinách (jedna měla kapucu). Jak Visáč poznamenal, mohli bysme v tom vystoupit do volného kosmu.

Na nedělní dopoledne jsme měli naplánovaný výlet do sprch a bazénu, nedaleko obchodu co jsme v něm byli minulý den. Ještě předtím jsme trochu pokecali s VIP, který spal kousek od nás a vstával stejně jako my. Nutno dodat, že tento člověk na mě působil dojmem, že každé ráno musí hledat důvod, proč nespáchat sebevraždu. A my jsme mu ho pro dnešek dali tím, že nám mohl nastínit svojí připravovanou rpg hru. Sprchy i bazén byly součástí služeb party, čiliže zdarma. V bazénu to byla docela bomba, voda měla 28 stupňů, z počátku jsme tam byli sami dva a v té teplé vodě jsme se alespoň na chvíli ohřáli. Z koupání jsme se vrátili až po poledni a chvíli po návratu začaly běžet hudby z C64. Většina jich byla velmi kvalitních (asi díky preselekci). VIP měl v této soutěži velmi silný příspěvek a doufal jsem, že se umístí lépe než na čtvrtém místě. Vítěz byl (tradičně) Fanta. Následují nějaká opakování volných grafik těsně následovaná neoficiálními hudbami. Volné chvilky v odpoledním programu využila skupinka opilců v čele s Bronixem, aby na pódiu odhalovala různé části svých těl. Tuto kulturní vložku utnul sám Bronix, když mu doslova uprostřed věty mozek vypověděl službu a on se bezvládně skácel k zemi. Pořadatelé pak rázně vyvedli nejodvážnějšího striptéra (měl na sobě jen čepici) a Bronixe vynesli na čerstvý vzduch. K večeru se dostává ke slovu C64 grafika. Téměř všechny příspěvky byly na přinejmenším slušné úrovni. Jak se později ukázalo, tuto soutěž vyhrál Jailbird, pro mě však bezkonkurenčně nejlepší je a bude obrázek od Leona. Jeho želvy byly prostě szenzációs! Zde bych si dovolil jednu vsuvku. Celou party někdo v mé bezprostřední blízkosti prděl a neuvěřitelně smrděl. Nejdříve jsem podezříval Exila, pak jsem ale zjistil že je to kousek ode mne sedící Brainstorm (jinak známý jako strejda úchyl Commodore). V neděli večer to pak dostoupilo vrcholu, když smrděl už permanentně a mám podezření, že si udělal ono pověstné "bláto na hřišti" (říkal jsem si, že smrdí jako to hovno, co kreslil, viz. C64 gfx. compo). Následující compa mi nějak unikla, ovšem na Amiga demo už jsem byl připraven. Platilo to samé jako u C64, tedy bylo jich víc a byly kvalitnější. Po nich a krátké přestávce následovali PC dema, ale vinou celkového časového skluzu jsem usoudil, že je oželím a půjdu spát. Přeci jen mě druhý den čekalo odřídit 600km. Noc z neděle na pondělí byla ze všeho nejhorší, zaručeně v místnosti na spaní bylo na nule, měl jsem ještě o jednu mikinu navíc, na hlavě dvě kapuci a přesto mi byla zima! Visáč, který ještě sledoval PC dema později říkal, že se mu ani nechtělo jít spát, když věděl, jaká je zima. Nejdřív se hřál spolu se spoustou ostatních lidí u ohně a pak se teprve odvážil si jít lehnout.


V pondělní ráno se všichni vzpamatovávali z předchozí noci a začínali pomalu balit. Předávání cen bylo plánováno na 11:30, mělo ovšem dvě hodiny zpoždění. Proto už někteří chtě nechtě museli odjet před oficiálním zakončením. Předání cen proběhlo celkem rychle, ceny se dávali za první tři místa a vítězné příspěvky se pouštěli pouze u dem. Na C64 vyhráli Camelot, za druhé Smash Design promluvil AEG typickou "německou angličtinou", že hru Turrican3 bude mít asi za šest týdnů a že bude zadarmo. Až nyní jsem měl možnost vidět vítězné PC demo. Velmi překvapivě to bylo demo od Metalvotze, skupiny aktivní i na C64. Vsadili na několik efektů předělaných z C64 korunovaných dokonale vyvedeným 3D C64. Nemalou část jejich úspěchu hrál i fakt, že Metalvotze jsou i bigbeatová kapela a soundtrack jejich dema byla ujetá a chytlavá písnička. Ještě teď mi v hlavě zní jejich refrén! Pak už jen následovalo rozhazování nějakých menších cen mezi první řady diváků a cesta domů. Na té se nic zvláštního nestalo, až na to, že u Plzně u benzinky do mě na parkovišti nacouvala blonďatá řidička (auto bez řidiče a hned 2x). Ale z mé strany to skončilo jen šrámem na plastovém nárazníku a když ona nechtěla volat policajty, mávnul jsem nad tím rukou. Do Prahy jsme dorazili kolem deváté hodiny večer.

Pořadatelé se s námi loučili slovy "We love you and see ya next year" a já už dnes vím, co budu dělat příští rok na Velikonoce! A vy všichni můžete jen litovat, že jste tam nebyli, obzvlášť když byla možnost dojet tam pohodlně autem!!!

14. dubna 2004
LHS

Nový příspěvek k článku

podpis :
První znak podpisu musí být vykřičník, jinak se příspěvek neodešle (ochrana proti spamu)

Advert

Programmed by PCH of UNREAL, Hardware support by RAY of UNREAL. Beta test and bugs guru SILLICON
Unreal 2014 - Czech republic