Conflict meeting 2005

Pro mě (Sad/Padua) celá tahle akcička začala vlastně v úterý 24.5.2005, kdy mi Pch/Unreal napsal skrz ICQ, jestli bych nechtěl jet do Prahy. Zpočátku jsem nechápal, jak si člověk spící 35 až 42 minut denně našel čas na něco takového a ve druhém kroku mi v hlavě začalo cvakat, co tam vlastně chce dělat. Povědomí o tom, že dělá hru (něco ve stylu Half-Life2, jen je to spíš takové pinkání kuličkama :-), no a jak jsem se vzápětí dozvěděl, potřebuje ještě konzultovat další věci s člověkem, jež je schopen zahltit 80% mozkové kapacity průměrného člověka do 2 hodin, jež nosí nick Ray/Unreal.

No a jelikož má být místem konání Praha, musel se najít člověk, který si tyhel xichty pustí domů a nechá nás tam přespat...Visáč/Cult. No a pátým kolem našeho vratkého vozu se stal LHS, člověk který vlastně celý Conflict mezi náma začal svým lamerským chováním. Mým prvým úkolem bylo dostat se tedy do Zlína, kde jsem se po pár hodinách stopování skutečně octl. Nemá cenu asi někomu říkat, že při stopu natrefíte na zajímavé lidi, jen jsou někdy chvíle kdy uvažuju, jestli bych raději nejel s někým méně zajímavým...

Ve Zlíně už jsem kontaktoval PCH a jelikož se stěhoval za poslední 2 roky 15x, ani jsem nedoufal že by mohl bydlet na stejném místě jako minule. Světe div se, nebydlel...pouze tam přežíval, takže jsme se u něj na nějakou dobu utábořili. U něj jsme pozevlovali a večer (23:00) jsme se vypravili do veleznámého hotelu Moskva, kde jsme si perfektně pokecali, popili a zaplnili žaludky i něcím tužším. Doba návratu se mi trochu vytrácí, ale spát jsme šli po 3tí hodině ranní. V sobotu ráno mi Pch ukazoval svou slušnou sbírku C64. Na člověka, který už neví jak C64 zapnout do zásuvky, protože to emulátor na PC nepotřebuje, to byla sbírka opravdu slušná. Zajímavých kusem se jevil C64 chleboidní, s novým sidem. Nějak po desáté hodině jsme vyrazili směr Prága. Cesta byla ok, zašli jsme i na jídlo, kde se mě zaujala reakce obsluhy v restauraci, kdy na nějaké německé žvatlání postaršího páru odpovídal: "Tady ste kurva v české republice, takže se tu kurva mluví jak? No česky...". Nakonec však řekl kolegovi a ten je obsloužil. Zrovna když jsme jedli volal Visáč a sdělil nám kromě jiného, že LHS už něco má, takže nějak nechce dorazit. Tohle mě upřímně překvapilo, neboť jsem přímo od LHS pár dní předtím dostal info, že už sice něco má, ale že dorazí. To ještě nikdo z nás nevěděl, jak ubohý důvod ho k neúčasti vedl...Visáč už v telefonu působil poměrně zajímavě, kulantněji řečeno, měl už v kouli, tak jsem věděl že to zas bude boj. Já pak LHSovi ještě zavolal a zjistil že důvodem jeho nepřítomnosti má být debiLAN párty...ubohost nad ubohost upřednostnit tohle před C64 meetingem. Ihned jsem to volal Visáčovi, který se stejně jako já zděsil a začal vykládat cosi o kravatě a jiném fyzickém napadání, to že to myslím vážně jsem již věděl z Breakpiontu, protože Visáč nechodí pro nůž daleko. Do příjezdu do Prahy se nic tak zajímavého nestalo až na to, že Pch koupil mapu. No a pak už jen došlo k onomu osudovému okamžiku, kdy jsem si v hlavě zaměnil pojem východ-západ a následně to reprodukoval Pchovi. Praha zajímavá tím, že jedno špatné odbočení=x hodin bloudění nás v tomto směru nezklamala a hospodu ve které už seděl Ray jsme našli až po strašných chvílích tápání... Po přivítání jsme zasedli a začali doplňovat stav tekutin. Za chvíli dorazil i Visáč a to už bylo vymalováno, neboť jsem věděl, že postřízlivu nejde...Přidal se k nám a začalo se zajímavě debatovat, o IDE64, o C64 a i na Billa došlo. Ti tři si pak dali ještě něco k snědku. Následně jsme se vydali autem k Visáčovi.

Ten nás přivítal portským vínem na které jsem měl zajímavé ranní vzpomínky z Breakpontu a světe div, dal si i Pch, který měl mít spíš nick který už si ovšem obsadil jeden neméně slavný hudebník - Fanta. Pak jsme začali popíjet i vínko co jsem dovezl a nálada se uvolňovala. První pokus vylézt do horní části visáčova bytu kde má C64 zbabělci Pch a Ray nedali. Bylo potřeba ukázat jim co to znamená být pan pro C64 se i upeču, čehož jsem se chopil já a Visáč. Nakonec jsme se tedy unnízdili nahoře. Visáč zmočen vším co ten den vypil, vyslech a vymyslel usnul na repráku (viz. Video a foto) a pochrupkával si tam spokojeným spánkem opilce. V tu chvíli jsem se taky na chvíli (5min) natáhl, ovšem osud a Ray tomu chtěli jinak, takže jsem se brzo pakoval a když začali vykládat posměšné prupovídky o Visáčovi, rozhodl jsem se, že jej vzbudím. Krvavé hrůzné oči které na mě vykoukly zpod jeho víček mi naznačily že tohle probuzení nebude z nejsnazších, ale v tomto směru má Visáč hluboké zkušenosti, takže vstal poměrně lehce. Po téhle etapě jsme se opět přesunuli k C64. Asi v této době dorazil i pan "míLAN mi rozumějí", na kterého ovšem Visáč ukul takovou menší kulišárnu. Na tu jsem přišel, až když jsem slyšel jak se do interkomu představuje jako Hlaváč a dušuje se, že tady nebydlí nikdo koho LHS shání. Dělal to velice věrohodně, takže když mi to sluchátko předával protože už nemohl vydržet nechlamat se, zaslech jsem na druhé straně již velmi zoufalý hlas LHSa. Ten když dorazil (škoda že nějak sešlo z té kravaty kterou Visáč plánoval), hned na nás začal prudit svou zasLANou náladou. První vážnější incident nastal, když velmi humorně foukl do vodní dýmky a tím zadělal Visáčovi na 30 minut zbytečné práce a nám na pachuť svíčky v ústech. Po dalším popíjení a tlachání jsme se opět přesunuli nahoru. Asi z té doby pochází tak 2 hodinová roztržka mezi Visáčem a Rayem, kde se řešil provoz na pozemních komunikacích.

Visáč v tomto Conflictu vystupoval velmi agresivně. Když se pak dohádali, vydali se k nám nahoru. S Lhs a Visáčem jsme pak stávili velmi zajímavé chvíle na velkém skákacím balónu který má Visáč doma. Vymyslel jsem disciplínu, kdy je potřeba skočit na onen balón a nechat se jím odmrštit. Jak to dopadlo můžete vidět na videu a momentkách. Poslední Visáčův pád, kdy chyběly centimetry k rozražení lebky byl velmi sugestivní. Nevím jakou náhodou padla řeč i na diLinux na který Vísáč nedá dopustit a já jsem díky tomu našel achylovu patu Visáče, kterou se stala hláška, že kvůli jakémukoliv problému v Linuxes je potřeba překompilovat jádro. Ray a Pch se velmi záhy ukázali jako lemry první kategorie a hned po večerníčku šli spát do místnosti vedle "pracovny" kde byly všechny kompy. Zůstali jsme tedy jen já, přiožralý a hádavý Visáč a přinasraný Lhs. Já pařil Skate Rock, což byla pařba mého mládí. Lhs byl nějak mimo, tak mi ani neurazil pracky když jsem si tam cvakl nekonečno času a životů a Visáč započal svůj životní úkol, což byl konvert videa na C64 animaci.

Musím zde vyzdvihnout LHSa, který vymyslel, naprogramoval a vytvořil konvertor pro PC, pomocí kterého lze videosekvenci převést do velmi pěkného módu na C64. Není to samo sebou, ale jelikož máme něco moc zajímavého v plánu...Věřím že za střízlivosti je Visáč při práci velmi rychlý, svědomitý, rozumný, nekonfliktní a nedělá kokotiny, jenže...no prostě hrůza hrůz. Když jsem to viděl, raději jsem hrál. No a asi v té době jsme s Visáčem započali naši hádku, která trvala bezmála 2 hodiny. Seděli jsme téměř zády k sobě, každý u jiného stroje, za celou tu dobu jsme se na sebe nepodívali a jen se hádali...U této hádky jsem Skate Rock kompletně dojel (poprvé v životě) za což jsem Visáčovi vděčný, že mě u toho udržel a pak jsem ještě začal hrát Stunt Car Racer. To už si Visáč neviděl do huby ani trošku a na mou hlášku že jsem tuhle hru dojel ze mě začal dělat neschopáka, co by nedal ani první level...No já projel dva a pak jsem se na něj vykašlal. Několikrát za tu dobu jsem postřehl jak se Ray převaluje a budí se zjevnou hrůzou v očích. Ráno jsem se pak dozvěděl že si myslel že tahle hádka skončí inzultací...(to byla blbost, protože ve skutečnosti jsme se tím s Visáčem náramně bavili, on se prostě někdo hádá rád)Lhs už byl u vrcholu svého znechucení, takže se sebral a jel domů. Marné bylo naše přemlouvání, patrně potřeboval být sám a přemýšlet kdy bude příští besLAN párty. Já pak ještě kopl pivko, dones další 2 mě a Visáčovi a strávil s ním další čas. V 5 hodin ráno jsem si říkal že i gentleman by měl někdy jít spát, takže jsem se šel natáhnout do Visáčového letišťátka. Když jsem ráno koukal, divil jsem se že Visáč nepsí vedle mě, ale dostalo se mi vysvětlení (od Raye), že Visáč prohlašoval, že bude spát tam, kde se něco děje (dělo se tam to, že tam bylo prasecky horko (slunce), smrad(já a Visáčovy fazole), nějaké kobylky (navštívily nás oknem a zvrhle mi okousaly nohy), byla tam spuštěna repro soustava, C64, notebook a PC). Ještě než šel spát (6:00) pouštěl skutečně nahlas hudbu, takže se nedivím že Pchovi a Rayovi přibylo za tu noc vrásek, co jinému za 80 let života. V neděli jsme ráno zajeli na snídani (někdy bych se na takové akci s chutí vyspal alespoň 3 hodiny) a po návratu k Visáčovi se s náma rozloučil Ray.

Byl jsem fakt rád že jsem ho po dlouhé době viděl, protože dostat ho někam je opravdu nadlidský úkol. Když se pak Pch který odvážel vrátil, byl s ním Comos, pro mě do té doby neznámy C64 fanda. S ním jsme pokecali a pak se po rozloučení s Pch vydali na cestu do Zlína. Dorazili jsme něco málo po 6té hodině večerní a já se v domnění že to domů (Opava) ještě ustopuju nechal vyhodit na okraji Zlína. Nyní budu stručný: Horko, nasraní řidiči, smrt, smůla-jeli vždy jen kousek, 15km v nohách, vyčerpanost z nedostatku spánku, hlad, Valmez příjezd 23:30, zoufalý telefonát kámošovi, přespání u kámoše (u nás bez nás-byl na noční, doma byla jen jeho přítelkyně :-), výborné pondělí s ním a jeho přítelkyní, naplnění žaludku pizzou, odjezd domů 14:25, příjezd 16:00, konec výletu 18:00. Parádní akce, příští ročník upřímně doporučuji. Na co ale čekat, když tady za měsíc máme Monastery Party 2005 !!!2L demižónek Absintu již čeká!!! :-)

Sad/Padua